Miroslav Hanák – obrazy aktů, krajin a zátiší

„Podle mě má být obraz cosi příjemného, veselého a hezkého, ano – hezkého! V životě je příliš mnoho nepříjemných věcí, než abychom ještě produkovali ohavnosti.“ Tato případná slova řekl slavný francouzský malíř druhé poloviny 19. a počátku 20. století Auguste Renoir.
Akademický malíř Miroslav Hanák si snad vzal něco z těchto Renoirových slov k srdci než se vydal na malířskou dráhu. Obrazy aktů, krajin a zátiší, které prezentuje naplňují slova velkého impresionisty a nejen to. Přinášejí v dnešní době naturalismu, exprese a abstrakce tolik potřebné pohlazení v medově zlatavých tónech jeho krajin a zátiší, obracejí se k evropské i české malbě 19. a první poloviny 20.století, ze které čerpají poučení a ke které se v mnoha ohledech vracejí, ale někdy i mnohem dále např. až do renesance hlavně ve figurálních motivech a kompozicích. Má rád Cézanna, ale i Holanďany a jeho nadýchaná a chvějící se malířská faktura dokazuje, že malování je pro něj činnost, která je plnou součástí jeho zrakového vnímání. Je to malba se silným lyrickým nábojem. Toto lyricky smyslové pojetí světa tolik patrné zejména v krajinářských motivech se v oblasti figurální malby postupně přeměňuje a dostává se do oblasti imaginativních představ. V obrazech aktů rozechvělou konturu svých krajin tu a tam zpevní linkou dotahující objem figury.
Miroslav Hanák zpodobňuje rád krásy ženského těla a umí to, ale maluje i portréty a figurální kompozice.
Zátiší jsou pak pro malíře skladbou barev, objemů a světla, světla, které ostatně naplňuje všechny jeho obrazy vrchovatou měrou a které je spolu s barevností oním nositelem radosti a svěžesti, tolik typické pro Hanákovy obrazy. Evokují tak trochu holandské malířství 17. století, ale i malbu zátiší ve třicátých letech. Jak v portrétu, tak ve figurální i krajinářské malbě a v malbě zátiší si Miroslav Hanák dokázal utvořit během výtvarné činnosti zcela autentický malířský styl na první pohled rozeznatelný a plný jak svojí charakteristickou barevností, tak poetickým pojetím.
Hanákovy obrazy mají však i jistý duchovní rozměr, který je patrný jak z krajin tak hlavně z figurálních obrazů. Maluje obrazy, v nichž je skryt silný a tajemný pocit, melancholie krásných jarních a podzimních dní a jistá vize, která se mnohdy zmocňuje naší mysli a zneklidňuje ji. Jsou zahaleny těžko popsatelným tajemstvím a sám autor je spíše tuší než vnímá, když obraz maluje.
Jak říkal kdysi Giorgio de Chirico „Stín člověka, kráčejícího ve svitu slunce, je mnohem záhadnější než všechna minulá, současná i budoucí náboženství.“
Dnes patří Miroslav Hanák k nemnoha malířům prolongujícím takto zaměřenou kvalitní uměleckou tvorbu, která našla své místo i na mnoha mezinárodních přehlídkách např. Ve Frankfurtu nad Mohanem, v Basileji na mezinárodním veletrhu současného umění a v Yokohamě v Japonsku na mezinárodní přehlídce světové tvorby. To vše svědčí mimo jiné o vysoké výtvarné kvalitě umělecké práce i o její autenticitě a přínosu do současného českého malířství.

Dr. Jiří Karbaš